Někdy tak přemýšlím nad tím, co bych vlastně chtěla v životě dělat.
Jelikož je mi 15 a jsem v 9. třídě, tak je důležité se rozhodnout (nad tím co chci v životě dělat) a podat si přihlášku na nějakou střední školu. Ale tohle není téma, které chci rozebírat.
Jako malá jsem chtěla být herečkou, tanečnicí nebo zpěvačkou, asi jako každá malá holka. Ale priority se mění a já jsem zjistila, že ne všechno je tak, jak si každý vysní. Samozřejmě nepopírám, že se sny neplní. Znám pár takových případů, kdy se věci, které si člověk vysnil splnily. Já osobně jsem tohle zažila a myslím, že to nebylo jen jednou. S jedním takovým příběhem vás seznámím:
Bylo mi okolo 9-ti let a já jsem se občas s maminkou dívala na Ulici. Už od malička jsem chtěla být herečka nebo se k tomu aspoň trochu přiblížit. A jak jsem tak přemýšlela, tak mě napadlo, že spousta herců hrají v divadle a potom v televizi. Tak jsem si každý večer před spaním přála, abych si někdy zahrála v divadle, a že se snad někdy dostanu do televize. Asi po dvou letech nám rodiče řekli, že se budeme stěhovat do Brna. Tak jsem se jen tak dívala na střední školy (v 11-ti letech, ale nevadí) a našla jsem Taneční konzervatoř. Problém byl, že přijímačky byly v lednu a už byl zhruba konec května. Ale já jsem si řekla, že chci tancovat, a že se svého snu nevzdám. Tak jsem tam napsala a jak si myslíte, že vypadal e-mail 11-ti letého dítěte. Napsala jsem tam maminčiným mailem a mamce to den po tom nedalo a zavolala tam. Ve škole ji řekli, že se zrovna o tom mailu bavili, a že kdyby jsme do Brna přijeli a oni by se na mě podívali a stálo by to za to, vyhlásit kvůli mně 4. přijímací kolo, tak by to udělali. Tak jsme se vydaly do Brna. Tam jsem uspěla, takže se vyhlásilo nové přijímací kolo. Do Brna jsem jely znovu a tam jsem také uspěla, takže jsem byla přijata na Taneční konzervatoř! A dostáváme se do důležité části. Po nástupu do školy a přestěhování se do Brna, mě ve škole obsazovali do rolí a jako první jsem tancovala v Plesu v opeře v Mahenově divadle. Takže můj sen se splnil zahrála jsem si v divadle a ne jednou.
Uvědomila jsem si to až dlouho po tom, ale rozhodně jsem s toho byla fascinovaná. Každopádně jsou sny důležité, protože nebýt snů, nemohli by jsme utéct od reality.
No, trošičku jsem odbočila od tématu. Každopádně je hodně těžké se v 15-ti letech rozhodnout, co chcete v životě dělat. Ale myslím, že se s tím každý z nás setkal nebo setká, takže je dobré tyhle věci brát s nadsázkou a ne vždy přece člověk dělá to, co vystudoval. A když už jsem tento článek nazvala "Budoucnost nebo minulost", tak vám aspoň řeknu, že život je krátký na to, aby jsem se pozastavovali nad minulostí, ale zase je důležité se poučit z chyb, které jsem v minulosti udělali a zabývat se budoucností, protože ta je taky důležitá, ale nejdůležitější je přítomnost a tu si užívat jak nejlépe umíme.
Hezký den, Alča :)
Bylo mi okolo 9-ti let a já jsem se občas s maminkou dívala na Ulici. Už od malička jsem chtěla být herečka nebo se k tomu aspoň trochu přiblížit. A jak jsem tak přemýšlela, tak mě napadlo, že spousta herců hrají v divadle a potom v televizi. Tak jsem si každý večer před spaním přála, abych si někdy zahrála v divadle, a že se snad někdy dostanu do televize. Asi po dvou letech nám rodiče řekli, že se budeme stěhovat do Brna. Tak jsem se jen tak dívala na střední školy (v 11-ti letech, ale nevadí) a našla jsem Taneční konzervatoř. Problém byl, že přijímačky byly v lednu a už byl zhruba konec května. Ale já jsem si řekla, že chci tancovat, a že se svého snu nevzdám. Tak jsem tam napsala a jak si myslíte, že vypadal e-mail 11-ti letého dítěte. Napsala jsem tam maminčiným mailem a mamce to den po tom nedalo a zavolala tam. Ve škole ji řekli, že se zrovna o tom mailu bavili, a že kdyby jsme do Brna přijeli a oni by se na mě podívali a stálo by to za to, vyhlásit kvůli mně 4. přijímací kolo, tak by to udělali. Tak jsme se vydaly do Brna. Tam jsem uspěla, takže se vyhlásilo nové přijímací kolo. Do Brna jsem jely znovu a tam jsem také uspěla, takže jsem byla přijata na Taneční konzervatoř! A dostáváme se do důležité části. Po nástupu do školy a přestěhování se do Brna, mě ve škole obsazovali do rolí a jako první jsem tancovala v Plesu v opeře v Mahenově divadle. Takže můj sen se splnil zahrála jsem si v divadle a ne jednou.
Uvědomila jsem si to až dlouho po tom, ale rozhodně jsem s toho byla fascinovaná. Každopádně jsou sny důležité, protože nebýt snů, nemohli by jsme utéct od reality.
No, trošičku jsem odbočila od tématu. Každopádně je hodně těžké se v 15-ti letech rozhodnout, co chcete v životě dělat. Ale myslím, že se s tím každý z nás setkal nebo setká, takže je dobré tyhle věci brát s nadsázkou a ne vždy přece člověk dělá to, co vystudoval. A když už jsem tento článek nazvala "Budoucnost nebo minulost", tak vám aspoň řeknu, že život je krátký na to, aby jsem se pozastavovali nad minulostí, ale zase je důležité se poučit z chyb, které jsem v minulosti udělali a zabývat se budoucností, protože ta je taky důležitá, ale nejdůležitější je přítomnost a tu si užívat jak nejlépe umíme.
Hezký den, Alča :)
Žádné komentáře:
Okomentovat