Někteří lidé si o mně myslí, že jsem zranitelná, křehká dívenka, že si nechám všechno líbit. Mám dobré známky, nezapomínám, nechodím pozdě, jsem vždy připravená. Ale tohle si myslí opravdu jen lidi, kteří mě znají sotva týden. Ano, byla jsem zranitelná, křehká, ale škola, na které jsem, mě naučila říct svůj názor a nenechat si všechno líbit. Umím říct co si myslím, nedělá mi to problém, možná trošku. Protože jsem zjistila, že život je krutý, nikdo se s tebou nemazlí. Tak dlouho nám tohle vtloukali do hlav, ale na to musí přijít každý sám. Opravdu mě mrzí, že na to přijde člověk docela v pozdním věku. Ale abych se tady netvářila jako nemilosrdná mrcha, tak ano, spousta věcí, které mi kdo kdy řekl, mě hodně zklamala. Ovlivnilo to i má důležitá rozhodnutí. Já nemám problém projevit své city, ba naopak když se přede mnou někdo rozpláče, beru to tak, že má aspoň nějakou lidskost a city. Moje babička mi říkává: Nikdy neukazuj svou slabost, budou tě brát jako slabocha. Ale i když jsem se změnila, tak ve mě kousíček křehké dívenky zůstal. Každopádně jsem chtěla říct, že nikdo není takový, jaký se na první pohled zdá.Poslední dobou lítám hlavou v oblací, můj imaginární svět je o hodně lepší, dokonalejší než tenhle. Ano asi bych se měla zabývat přítomností a nevymýšlet si svět, který je stejně jen v mojí hlavě. Ale já to beru jako útěk před realitou, před vším zlým co mě venku čeká. V mém imaginárním světě můžu být kdokoliv, cokoliv a kdekoliv jen budu chtít. Ale i realita může být taková jakou ji chceme, jakou si ji vysníme, možná proto si neustále představuji můj dokonalý život. A já věřím tomu, že se jednou budu mít dobře, budu mít milující rodinu, krásný dům a splní se mi vše po čem jsem kdy toužila.
To jsem já, snílek. Někteří mě znají jako Alenu Papežíkovou. TOHLE VŠECHNO JSEM JÁ.
Žádné komentáře:
Okomentovat