Sama...

Docela dost často si připadám sama. Mám spoustu kamarádů, milující rodinu, ale jsem pořád sama. Nevím, čím to je. Asi jsem taková.

Každopádně se cítím pořád sama. Sedím ve škole v lavici a najednou to přijde. Samota. Ta hnusná bestie, které se mě snaží dostat od mých přátel pěkně daleko. A já se ji nepostavím. Neumím to. Nezvládnu to. Prostě se ji podvolím. Potom mám pocit, že mě všichni pomlouvají,
nemají mě rádi a já jsem z toho smutná a je mi na nic. A já nenávidím, když jsem zamlklá, nemám chuť nic dělat a bavit se. Já se ráda směju, dělám ze sebe šaška, protože mě naplňuje a miluju to, když se lidé v mé přítomnosti smějí a jsou šťastní. A ještě lepší je to tehdy, když je to mojí zásluhou. Nevadí mi, když se lidé baví na můj účet, samozřejmě nesnáším, když to zajde daleko. Každý normální a inteligentní člověk dokáže posoudit, kdy by to vadilo i jemu. Už hodně krát mi přátelé ze třídy říkali, jestli nechci být komik/čka.
Právě jsme zjistila, že umím krásně přemosťovat nebo jak se to řekne. Prostě skákat od tématu k tématu. Od samoty ke smíchu. Jsem prostě zvláštní bytost. Ale jedno vím jistě, i když na mě někdy přijde samota a smutek, dokážu to přejít a být zase veselá a "rozdávat" radost. A za tohle jsem ráda.

Nevěděla jsem, co sem dát, tak tu máte káče. :D
A pokud máte Pinterest sledujte tuhle nástěnku. ;)
https://cz.pinterest.com/duckie1959/love-ducks/